Jistě hodně nevole vyvolá můj návrh postavit rozvoj naší ekonomiky na imigrantech, o němž bude pojednávat příští příspěvek. Nijak se netajím tím, že jsem se nechal inspirovat izraelským příkladem, jehož ekonomický zázrak nastartoval příchod jednoho milionu vysoce vzdělaných ruských židů. Do Čech bych rád přivedl 3 až 4 miliony obdobně vzdělaných občanů, a to jak z Ruska, tak i ostatních zemí, jako základ českého hospodářského zázraku. Rusko má obrovský potenciál, který nespočívá jen v ropě a plynu, ale především v lidech. Nejvzdělanější skupinou v Rusku jsou židé. Na Pražské židovské obci jsem se jich ptal, proč dali naší republice přednost před Západem. Z jejich odpovědi vyplynulo, že jejich naturelu jsou mnohem bližší české (slovanské) zvyky a tradice, v nichž byli vychování, než západní. Důležitou roli sehrává i jazyková příbuznost, protože češtinu lze snadněji „odposlechnout“. Díky zvládnutému jazyku mají i větší naději např. učit na českých VŠ, nebo obecněji, získat dobře placené místo, stejně jako díky rostoucí obchodní výměně mezi ČR a Ruskem. Velmi důležitými faktory jsou pro ně i blízkost mateřské země a vysoký stupeň bezpečnosti v ČR. Svoji roli sehrává i úspěšná (židovská) ruská komunita už dnes u nás žijící. Závěrem je nutné čestně a otevřeně přiznat, že západní židé se na ty z „východu“ koukají „svrchu“, což u nás nehrozí. Souhrnně řečeno: snadněji se sžijí s Čechy, než s Američany, Angličany či Němci. Jinými slovy, tato strategie reálně uskutečnitelná je. Na závěr bych laskavému čtenáři znovu připomněl demografickou prognózu ČSÚ, která naznačuje, že počet Čechů by mohl klesnout ke konci století až na 6 mil. osob, což otevírá prostor pro imigraci 3–4 mil. vzdělaných cizinců.
Mnoho laskavých čtenářů v souvislosti s imigrací namítne, proč raději nevzdělat a nekultivovat české obyvatelstvo? Nepochybuji o tom a laskavý čtenář jistě také ne, že průmysl musí být i v budoucnosti „hlavním živitelem“ českého národa. Bohužel praxe prokázala, že většina našich maturantů není schopna ani složit zkoušku z „vyšší úrovně“ středoškolské matematiky, bez jejíž znalosti je další rozvoj průmyslu zcela nemyslitelný. Kde je zakopaný pes? Z teorie víme, že inteligence člověka i národa je podmíněna především geneticky. Základním omezením Čechů je oslabený genofond národa. Historicky největší ránu utrpěl po porážce na Bílé hoře, kdy jsme ztratili národní šlechtu, která uměla stát spravovat a zároveň jsme přišli i o nejlepší část národní inteligence v čele s Janem Ámosem Komenským. Další emigrační vlny přišly v následujících stoletích. Staletími oslabovaný genofond českého národa vyústil mimo jiné v dnešní neschopnosti vyprodukovat silné vůdce, spravovat vlastní stát, nízkou mezinárodní konkurenceschopnost. Hromadně vzdělat oslabenou českou populaci jistě lze, ale jen za cenu velkého snížení laťky vzdělávacího procesu. Ono se stačí podívat na nově vzniklé univerzity, které ve skutečnosti univerzitami nejsou, nebo na tzv. bakalářské programy.
Vedle biologické, existuje i sociální dědičnost. Pro potřeby tohoto články stačí říci, že ji tvoří zvyky, tradice a vzorce chování spjaté s představou o správném fungování společnosti (státu). Přejímáme je od svých rodičů a prarodičů a dále je předáváme svým dětem. Zjevně ani s nimi něco není v pořádku, protože ať podle nich začneme budovat jakýkoliv stát, počínaje Masarykovou „První republikou“, přes budování socialismu až po restauraci kapitalismu, pak v lepším případě národ i stát stagnuje a v horším se propadáme stále hlouběji, až na hranici kolapsu státu a vymírání Čechů jako národa.
Vím, že Češi ve velké většině upřednostní raději názor Andreje Babiše, který tvrdí, že jsou chytrý a pracovitý národ, jen se tu moc krade a vládnou mu pitomci. Jinými slovy stačí parazity „odstřihnout“ od veřejných rozpočtů, pověřit jej vedením státu a společnost zase bude šlapat jak „švýcarské hodinky“. S Andrejem Babišem se lišíme jak v identifikaci příčin současného marasmu české společnosti, tak i v názorech na jeho řešení. Podle mého skromného soudu stojí za stávajícími problémy státu a společnosti oslabený genofond národa a jeho problematická sociální dědičnost. Bohužel, ani jedno ani druhé jednoduše „opravit“ nelze. Nevím o žádném kouzelném proutku, jehož mávnutím by se inteligence českého národa zvýšila alespoň o 10 procentních bodů, majorita národa se začala chovat mravně a vzrostla jeho mezinárodní konkurenceschopnost.
Příště: „český hospodářský zázrak v izraelském střihu“.
